Asocianismus, David Hartley, David Hume

Asocianismus

– činnost mysli spočívá v pozorování a v asociaci idejí a symslových dojmů
– jeho základy spolu s empirismem a senzualismem položil John Locke (1632-1704), triá-dy principů, kt. ovládly psychologii 19. stol., jejich vliv trvá dodnes

David Hartley (1704 – 1759)

– výrazný asocianista, lékař, ideu asociace aplikoval
na výklad nervové činnosti (vibrace malých částeček umístěných v nervech, uplatňovala se jakási interakce nervů a éteru vyplňujícího podle tehdejší fyziky světový prostor)
– kniha Pozorování o člověku (1749) – začátek klasického asocianismu – principem asociace představ lze vyložit psychické dění u člověka.
– asociace vibrací – vibrace A je nějak spojena se zkušeností A,
– princip asociace má tak dvě roviny – neurofyziologickou a psychologickou (= nervovou a mentální)

David Hume (1711 – 1776)

– další významný asocianista, formuloval asociační zákony: podle současnosti, následnosti, podobnosti, příčiny a účinku (jejich platnost rozšířil
na filosofii poznání vůbec) – zkušenost se utváří od dojmů k ideám (např. od opakovaných vjemů určité sekvence jevů k idejím příčiny a účinku)
– pokusil se podat méně abstraktní anatomii citů – jejím základem jsou asociace pocitů
s ideami

Asocianismus zdůrazňuje ve výkladu průběhu duševních dějů a jejich vývoje do smyslového vnímání k jejich vyšším formám, myšlení a vůli, princip asociace