ALFRED ADLER, Melancholik, Flegmatikem
ALFRED ADLER (1890 – 1937)
Melancholik
působí dojmem naprosto jiným. V uvedeném podobenství je představen jako člověk, který si při pohledu na kámen „vybaví všechny své hříchy“, propadne zarmouceným úvahám a vydá se raději nazpět. Individuální psychologie vidí v tomto typu vysloveně váhavého člověka, který si nevěří v tom, že překoná těžkosti a půjde dál, nýbrž pokud vykročí dál, tak jen co nejopatrněji, a raději zůstane stát nebo se otočí, než by něco riskoval.
Tedy člověk, u nějž vítězí pochybnosti, který je většinou s to myslet víc na sebe než na druhé, takže tomuto typu ani nedojde, jak by mohl využít velkých životních možností. Natolik ho tíží vlastní starosti, že jeho pohled směřuje pouze nazpět nebo dovnitř, veden snahou, jen ať jsou druzí otřeseni mým osudem.
Flegmatikem
se vesměs zdá být ten, kdo je netečný k životu, střádaje dojmy, z nichž nevyvozuje žádných konsekvencí, na koho už neudělá nic dojem, koho nic nezajímá, kdo ani nevydává žádné úsilí, krátce ten, komu jaksi unikají souvislosti toho, že vůbec žije, kdo si život drží co nejdál od těla.
