Dynamická PT

Dynamická PT
– odvozuje svůj vznik od psychoanalýzy
– společné: nevědomá psychická činnost intrapsychické konflikty zážitky z dětství
– odlišné: proti vlivu sex. pudu důraz na sociální faktory a současnost
– problémy, které se opakují – není to otázka jen situace, ale i osobnosti, která reaguje stále stejným způsobem = vztahy mezi jednáním a minulými zážitky; musíme dosáhnout náhledu, prožití emočně korektivních zkušeností např. negativní zkušenost (autoritářský otec) – zkušenost s jinou „dobrou“ autoritou – i autority mohou být dobré
= i situace, které dříve neřešitelné se na základě nových postojů dají vyřešit

– K. Bornyová – neurotické poruchu mají základ v chování rodičů vůči dítěti; z beh. – učení; většina reakcí je naučená = měnitelná; chování je vlastní určité kultuře a době (otázka zvyklostí) – např v současnosti určitý projev chování nepokládáme za neurotický jako třeba ve středověku

– Sullivan – všechny poruchy vznikají v důsledku konfliktů mezi lidmi
– F.Alexander, French – v procesu psychoterapie musíme zvýšit pacientovu schopnost k uspokojení subjektivních potřeb tak, aby byl jedinec uspokojen a bylo to akceptováno okolím; korektivní emoční zkušenost; podstatný je emoční zážitek
– Mjasiščev – žák Bechtěleva (reflexelogie); vyvinul patogenetickou psychoterapii; jeho žáci – osobnostně

Orientovaná PT (obdoba dynamické); vztah je aktivní svazek jednice s vnějším prostředím, k poruchám dochází, není-li možné racionálně produktivní řešení a jedinec se zároveň není schopen svých přání vzdát; „chci, ale nesmím“, „nedokážu a nemohu se přání vzdát“

– Rogersovská PT – terapie rozhovorem (gesprächstrapie); vychází z klienta a podněcuje jeho samostatný rozvoj;
terapie otevřeným rozhovorem; vcítění se, respekt, klient se cítí dobře – není odmítán; sebeuskutečňování – snaha o duchovní růst; člověk se zdokonaluje vztahy, kreativitou; člověk je orientován na vnitřní autoregulaci; je vrozeně dobrý; pokud mu poskytneme dobré podmínky, rozvílí svůj potenciál kladným směrem, pokud toto člověku umožníme, není nutný žádný násvik; důležitá je empatie, akceptace a kongruence (začlenení pocitů) – vytvoření vztahu příznivého pro terapii; pokud se pacient přijme takový, jaký je, integruje se, není závislý na mínění druhých