5.1.2 Sociální učení

Socializační působení se uskutečňuje prostřednictvím procesů sociálního učení v několika formách. Za obecné mechanismy sociálního učení považujeme :ð asociaci (podmiňování), ð posilování (zpevňování) ð observaci (odezírání)Rozlišujeme :ð anticipaci (očekávání)ð nápodobu a identifikaci (ztotožnění)ð autoregulace (sebeřízení, sebevýchovy) Asociaci (podmiňování) – vytváření spojů mezi podměty, působící na jedince v časové a prostorové návaznosti, a odpověďmi jedince na ně. Učení sociálním posilováním je založeno na odměnách a trestech.Odměny i tresty jako regulátor sociálního učení přicházejí od rodičů, učitelů, trenérů, vrstevníků, spolužáků.Funkce činitelů socializace mohou plnit nejrůznější sociální skupiny, do nichž je jedinec začleněn.Rodina předává základní model sociální interakce a komunikace v malé sociální skupině. Vrstevnická skupina je zpravidla malou sociální skupinou, jejíž členové jsou si blízcí věkem, z toho hlediska je homogenní. Vrstevnická skupina ovlivňuje vývoj dítěte už od předškolního věku, ale zvláštního významu nabývá v období dospívání.Dospívající se osamostatňují, odpoutávají od rodiny a navazují nové, diferencovanější vztahy s jedinci obojího pohlaví. Vrstevnická skupina vytváří „cvičné pole“ pro osvojování nových rolí, zvládání nových situací, které přináší dospívání a dospělost.