NÁROČNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE, FRUSTRACE 2. ČÁST
NÁROČNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE, FRUSTRACE 2. ČÁST
– základní poznatky o reakcích na frustraci byly získány experimentální cestou, jsou v podstatě totožné s obrannými mechanismy (ego-defenzivními mechanismy):
– frustrovaný jedinec se snaží rozbít překážku nebo napadnout zdroj frustrace
– kompenzace (stanovení náhradního objektu)
– bagatelizace (znehodnocování nedosažitelného cíle)
– regrese (infantilní kompenzace, např. útěk k osobě s mateřským chováním)
– racionalizace („vysvětlování“ neúspěchu nebo selhání)
– v reakcích na frustraci je nejčastější agrese, dále různé druhy sebeklamů
– frustrační tolerance – způsobilost individua odolávat frustrující situaci ( děti mají nižší frustrační toleranci, tj. podléhají snáze důsledkům frustrace než dospělí)
– kolektivní frustrace (války, hospodářské krize) jsou snesitelnější, než frustrace individuální
– je patrné, že protahovaná frustrace (deprivace) může vést až ke vzniku neurózy (případně psychózy)
– dvojí zaměření agrese: proti jiným osobám-hetropunitivita (krajním případem je vražda), proti sobě samému – autopunitivita (krajním případem je sebevražda); autopunivita může mít nejrůznější formy nevědomé autodestruktivity – je-li frustrací vyvolán silný pocit viny, jedinec se trestá nevědomě sám (nevysvětlitelné havárie)
